Koučink vs. terapie

V čem se liší kouč a terapeut?

Čím dál častěji můžete narazit na nabídku koučinku a koučů, co vám můžou slibovat, že vám změní život. Vyrojili se jak houby po dešti a mimochodem na portálu úřadu práce už najdete i rekvalifikační kurzy na to, jak se stát koučem. 

Jaký je rozdíl mezi terapií a koučinkem? Terapie je podle Ministerstva zdravotnictví definována jako léčba. Za formy terapie se ale vydávají různé metody, které vyloženě do této škatulky nespadají. (Mimochodem pokud podnikáte a máte slovo terapie uvedeno na svých stránkách nebo v reklamě, může se u vás po upozornění všímavého občana objevit inspekce.) Pojem terapeut ovšem není v podstatě nikde zákonně ukotvený. Zde můžeme narazit na psychoterapeuty, kteří vám mohou ukázat své tituly a akreditace. A pak jsou tu ti terapeuti, některými označovaní jako psychošmejdi nebo ezošmejdi, kteří nemají patřičné vzdělání a pracují s lidmi. Terapeut, jak ho vnímám já, používá nějaké metody, které by ideálně na sobě měl mít ozkoušené, a může vám dát rady, jak máte sami se sebou pracovat.

Osobní vsuvka: Obecně nerozlišuji a neodsuzuji, že někdo nemá titul. Schopnost pomoci druhému nezávisí na papíru, stejně tak schopnost udělat kvalitně jsou práci. Jak mezi titulovanými, tak nepapírovými lidmi jsou lidé dobří a kompetentní a ti druzí. 

Koučink je o tom, že vám kouč pomáhá hledat odpovědi, které máte schované někde sami v sobě. Může vám pomoci si stanovit cíle a dojít k nim. Neříká vám, co máte dělat, ale vede vás pomocí otázek, abyste si na své odpovědi přišli sami. A zamyslet se a upřímně si odpovědět na některé otázky, které umí být velice trefně mířené, rozhodně není jednoduché. :)

V ideálním případě by měl jak kouč, tak terapeut být srovnaný sám se sebou, ale to je ideální stav, všichni jsme lidi a máme své bolístky. Ovšem špatný kouč i špatný terapeut umí udělat ve vašem vnitřním světě pěknou neplechu, a ještě vás hodit do hlubší jámy, kdy se sebebičujete, že s vámi musí být přece něco špatně, když ani tohle nezabralo. 

Říkám to s plným vědomím toho, kdy jsem prošla různými kurzy, účastnila se různých terapií a narazila jsem bohužel i na lidi, kteří uvázli v tom, že oni mají vše vyřešeno (to může mít tak maximálně Buddha) a jsou skvělí a úžasní a pasují se téměř do pozice guru. Věřím, že i tenhle typ člověka vám na začátku může pomoci, jen do jisté míry. Ale z mé zkušenosti ve chvíli, kdy si někoho postavíte na piedestal, hltáte každé jeho slovo a začnete svůj život přebudovávat ve velkém podle jeho rad (jez pouze cvrčky a každého pětkrát přežvýkni), tak to zavání průšvihem. V dlouhodobém hledisku vzniká problém, že potlačujete sami sebe a neposloucháte, co vám dává a co nedává smysl. 

Je sice mnohem jednodušší, když vám někdo řekne, jak se máte chovat a co byste měli cítit. Že když se za prvního ptačího ranního zvuku postavíte na hlavu a u toho odříkáte mantru, tak vaše problémy zmizí. Ale co když vám to nevyhovuje? Co když se stanete veganem, stejně jako váš guru, ale jste ten typ, co maso potřebuje a bez něj je slabý a bez energie?

Přijde mi to podobné jako s doktorem. Bolí vás žaludek, doktor vám předepíše léky proti bolesti a vy čekáte, kdy zaberou. Ale co když nezaberou? Půjdete si pro silnější? Nebo k jinému doktorovi? Co když vás bolí žaludek proto, že máte hodně stresu, váš šéf na vás křičí a kolegyně drbou, takže přes den máte žaludek jak na vodě a večer pak nedostatek jídla doháníte laskominami jako jsou brambůrky a pizza?

Když kopírujete cestu někoho jiného nebo ho slepě posloucháte, předáváte mu vlastně zodpovědnost za svůj život. Je dost lidí, kterým to vyhovuje. Ale vzhledem k tomu, že si tohle čtete, tak patříte nejspíš mezi ty, co se chtějí aktivně na svém životě podílet.

Moje doporučení je, dejte vždy na pocit, jaký z dané osoby máte a jestli s vámi rezonuje její styl a to, co říká. Zároveň vnímejte, jak se v kontaktu a v blízkosti dané osoby a situacích s ní spojených cítíte, mělo by to být především bezpečně. Naše intuice, i když jsme se naučili jí moc nevěřit a potlačujeme ji, je silná. Vtipný příklad z mého života: Byla jsem na ukázkové hodině ke kurzu, kde se s trochou nadsázky pohybovaly samé éterické víly, mluvily potichoučku, protože tak se to správně dělá, smály se hlasitostí, jakou má padající kapka rosy ze stébla trávy, jejich pohyby byly ladné, křehké s vílí úsporností... A já se svou náturou mezi nimi byla jak vichřice a rozhodně jsem nechtěla se stát vílou. Už jsem tam znovu nešla. Dejte i na reference a recenze, ovšem důvěřuj, ale (pr)ověřuj. To, co sedne vaší nejlepší kamarádce, nemusí vyhovovat vám. Každý z nás je jedinečný.

Kdy a v čem jste vy skočili na lep nějakému guru-terapeutovi? Vyzkoušeli jste již koučink? A jak se vám líbily na tělo mířené otázky? Nebo byste si přáli rychlou pilulku, co vyřeší všechny problémy za vás?