Malá změna přístupu, co umí zázraky

Jak jste na tom s vděčností?

Kdysi, po první velké změně ve svém životě, jsem si tak nějak intuitivně každý večer před spaním odříkávala jako mantru, za co vše jsem vděčná. A pak, postupem času, jak jsem se cítila líp a líp, jsem tento svůj rituál opustila. 

V rámci běžného života a poklusu, se často nestíháme zastavit a zamyslet, co je v našem životě dobré. Bereme to jako samozřejmost. Většina naší společnosti je obecně zaměřena na to, co ještě nemá, co je potřeba udělat, co je špatně, co je potřeba zlepšit. Na čem je potřeba zamakat. Už od školy jsme vedeni k tomu se zaměřovat na to, kde jsme slabí, nedostateční a máme co zlepšovat. Když se nám něco povede, tak slyšíme, že nesmíme usnout na vavřínech a musíme makat dál. Tohle se teď povedlo, tak honem pojďme zlepšit tuhle část našeho života. Což vede k tomu, že se v touze, abychom se spokojeně, šťastně a naplněně, honíme za nějakou vidinou, až... až... až. V tom zběsilém kalupu se zapomínáme zastavit a ohlédnout se za sebou a kolem sebe, co jsme už dokázali, co máme, co se nám povedlo a poděkovat za to.

Loni, když jsem začala spolupracovat s koučem, jedním z prvních úkolů, co jsem dostala, bylo zavést si deník vděčnosti a každý den si tam zapsat ideálně alespoň 3 věci, za co jsem vděčná. Díky tomu jsem se rozpomněla na dobu, o které jsem psala v úvodu článku, která by pro hodně lidí byla náročná. Pro mě to bylo období, kdy jsem se cítila hodně šťastně a spokojeně. V té době jsem se rozváděla, změnila jsem práci a přestěhovala se do jiného, cizího města, kde jsem nikoho neznala. Změna v životě o 180 stupňů. A přes to vše jsem se cítila převážně šťastná.

Schválně, pokud si ještě nepíšete deník vděčnosti, zkuste to, třeba i jen na pár dní. Je skvělé vidět to, za co jste vděční, napsané. Samozřejmě můžete si to i jen sesumírovat v hlavě a nechat být, ale máme tendenci časem takové pozitivní chvilky brát jako samozřejmost a vypustit je. Výhodou deníku je, že se do něj můžete v těžkých chvílích podívat a připomenout si, co vnímáte ve vašem životě jako dobré. Při psaní a přemýšlení nad tím, za co jste vděční, přelaďujete své vnímání z toho neustálého tlaku na zlepšování a hledání chyb a slabých míst na pozitivní vlnu, na vnímání světlých okamžiků dne. Ideální je zkusit v tu chvíli i vděčnost procítit, i když ne vždy to jde, obzvlášť když s deníkem vděčnosti začínáte. Sama to moc dobře znám. Ale vlastně stačí za to vše dobré poděkovat, a i toto se dá postupem času naučit, je to dovednost. Nic si nedělejte z toho, když od deníku odběhnete a nějakou dobu nenapíšete ani čárku. Stojí za to se k němu vždy vrátit zpět. A také si nic nedělejte z toho, když si přijdete chvílemi jako blázen.

Nemusíte být vděční za žádné oslnivé a monstrózní věci, kolikrát stačí i maličkosti. Ty naopak vnímám jako mnohem důležitější a během dne se jich dá najít spousty. Však to může být třeba to, že prodavačka, která vás běžně sjede jak malého Jardu na dvě doby, se na vás tentokrát usmála (nebo si vylila zlost na tom za vámi). Nebo že v deštivém dni auto jedoucí kolem vás zpomalilo a neohodilo vás. Jestli to budete mít podobně jako já, tak těchto skvělých maličkostí budete vnímat čím dál tím víc. A pak se třeba i přistihnete u toho, že v tu chvíli se usmějete a poděkujete pod fousy.

Můj malý seznam: Jsem vděčná za svou dceru a za svého manžela. Jsem vděčná, že jsem zdravá a že jsme jako rodina zdraví. Jsem vděčná za to, že se máme dobře a že žijeme v zemi, kde jsou i přes různé blázniviny dobré podmínky pro život a krásná příroda. Jsem vděčná, když dcera v noci spí. Jsem vděčná za své přátele, kamarády a za svou rodinu. Jsem vděčná i za tak banální věc, že si ten den dojdu dobře na záchod (zácpa je fakt prevít). :) Nebo za to, že mi nové boty nesedřely nohy a jsem bez puchýřů. Jsem vděčná za spoustu věcí, ale nechám si je pro sebe a nebudu vám víc napovídat. Zkuste si sami přijít na to, co těší zrovna vás. Ještě bych měla dodat, že jsou i dny, kdy vypotím pouze pár věcí a jsou dny, kdy bych popsala celý sešit. Ale o tom to je. Moje kamarádka říká, že aby mohlo být dobře, musí být i zle. A v takových dnech jsou vděčnosti ještě důležitější.

Píšete si už deník vděčnosti nebo to vyzkoušíte? Zvládáte si přes den uvědomit, za co jste vděční? Za co nejbanálnějšího jste dnes byli vděční?